Martin Finek čekal na lepší umístění
Minulou sezonu musel kvůli zlomenině stehenní kosti vynechat. Letos už je ale motokrosař Martin Finek fit a prohání českou špičku ve třídě MX1, do které přestoupil. Do letošního mezinárodního mistrovství republiky v Pacově vtrhl jako uragán. V první jízdě po startu vodil celé nabité jezdecké pole a nakonec projel cílem na lichotivé páté příčce. Ve druhé rozjížďce dojel devátý. Druhý závod v neděli v Kramolíně už mu tolik nevyšel. V jednotlivých jízdách dojel desátý a jedenáctý, což znamenalo jedenáctou příčku v celkovém hodnocení závodu. V kvalifikaci jsem byl desátý, což nebylo špatné. Do desítky je to vždycky dobré. Samotné boje o body už mu ale moc radosti nepřinesly. V první jízdě se mi nepovedl start. Ve druhé jsem odstartoval lépe, ale narazil do mě jeden ze soupeřů. Musel jsem zastavit a mezitím mi všichni ujeli. Špička je hodně vyrovnaná. Na trati těm rychlým klukům stačím, samozřejmě až na tu úplnou špičku. Ta jede rychleji. Ale když se povede start, tak jsem schopen zajet do pátého místa. Start je v motokrosu alfou a omegou úspěchu. Naposledy na mistrovství Rakouska se mi starty dařily. Nevím, co se stalo teď v Kramolíně. Jestli jsem neměl dobrou startovní reakci. V Kramolíně je mimořádně rychlá trať, na které záleží na startu ještě více než jinde a ztráta se pak jen těžko dohání. Na rychlé trati jsou závody vždycky vyrovnanější. Na velké motorce se jede dobře. Náš mistrák se ale opravdu zvedl. První desítka jede velice rychle. Po roční pauze už Jihočech cítí, že se dostává zase do někdejší formy. Přibrzdil mě krajský přebor v Netolicích, kde jsem si při pádu docela natloukl. O víkendu čeká Finka mezinárodní mistrovství Německa v Aichwaldu, domácí šampionát pokračuje 10. července v Petrovicích.
Where now?
Stadion na ploché dráze v Českých Budějovicích
V letech 1957 a 1958 si Tatran KOH-I-NOOR vybudoval uvnitř oválu ploché dráhy atletickou dráhu. Obě byly škvárové. V roce 1966 byla škvára ploché dráhy nahrazena pískem, který umožnil rychlejší a bezpečnější jízdu než ve vyježděných rýhách na škváře. Na zahajovací závod na pískové dráze v roce 1966 přišlo 7000 diváků, což ve srovnání s návštěvností v 50. letech bylo málo. Ve zlatých 60. byla plochá dráha zaplněná, asi 20 000 diváky, když zde roku 1964 končila etapa Závodu míru W-B-P a šlo se na Smolíka. Před Závodem míru 1964 byl vybudován vjezd na stadion. Sice dobře, ale hned jak vjeli závodníci na dráhu, na škváře podklouzli a popadali, další letěli přes ně. Na ploché dráze jezdily po roce 1960 také speciálně v Motoru vyrobené mopedy. Toho roku se na vnitřní ploše konala spartakiáda, když předtím se rekonstruovala zajímavá tribuna z roku 1947, která stála původně na hřišti Dynama u plynárny a pak na Dlouhé louce jako tribuna pro vojenské přehlídky. Poslední závod plochodrážní extraligy se jel dne 1. července 1973. To se ovšem nevědělo, že je to naposled. Délka ploché dráhy se měla či spíše musela zkrátit na mezinárodní délku 400 m, na což nedostal oddíl dotaci a vlastní peníze nestačily. Navíc rok po Závodu míru v roce 1965 byl na základě stanoviska Technického zkušebního ústavu v Praze vydán zákaz používání tribuny. Plochá dráha byla označena jako nevyhovující v roce 1976. Historická tribuna byla odstraněna v roce 1986. Podle projektu byl stadion určen i pro cyklisty. V plánu radnice byl také na Dlouhé louce lyžařský skokanský můstek, malá ZOO, vegetační bludiště a pionýrská dráha. Plány měla radnice velké, ale postavila se jen pionýrská dráha a plochá dráha, která se stala ve městě pojmem pro až 25 000 diváků. Tento stadion má ve městě České Budějovice velkou tradici. V současné době slouží jihočeské univerzitě k jejím sportovním aktivitám a dále mnohým fotbalovým klubům jako tréninková plocha. Několiktrát se na tomto stadionu konaly i hudební koncerty. Pokud zvolíte jiné sportovní vyžití, tak si můžete v tomto sportovním areálu zahrát třeba tenis na několika antukových kurtech.
Show more
Přemostění v Českých Budějovicích
Se silnicí přes řeku počítá změna územního plánu v Českých Budějovicích. Souhlas jí dala rada města. Pokud bude s návrhem souhlasit i zastupitelstvo, nedaleko nemocnice by mohl vyrůst nový most. Sloužit bude nejen pro pěší a cyklisty, jak připouštějí dosavadní pravidla, ale i pro automobily. Problémy při letní rekonstrukci Litvínovického mostu ukázaly, že město potřebuje další přemostění Vltavy. Podle plánu by město mohlo propojit ulici Schneidera s kruhovým objezdem u Litvínovic. Na rozdíl od dřívějších plánů radnice tentokrát nepočítá ani s propojením nového mostu dál ke čtyřdvorským sídlištím, ani se stavbou spojnice Lidické třídy a Novohradské ulice přes Malý jez. Právě takové záměry byly před pěti lety důvodem masivních protestů obyvatel města. Záměrem je změnit současnou lávku pro pěší a cyklisty v most, který by byl i pro auta. Sdružení pořádá již přes šest let osvětové akce, besedy a přednášky ve prospěch alternativních způsobů dopravy. Nový most by přivedl více automobilů do další části města. České Budějovice jsou už jen krůček od zahlcení automobily. V některých evropských zemích jsou dopravní koncepty postavené na jiných základech, třeba s výrazně posílenou pozicí cyklodopravy. Právě posílení cyklodopravy by mělo být pro České Budějovice velkým přínosem, protože právě zde mnoho lidí využívá k dopravě jízdní kolo.
Show more
Objímá jižní Čechy
Věru Hlaváčkovou znají diváci například jako Irenu z Havlova Odcházení, Královnu ze Tří mušketýrů, nebo Maureen ve hře Kráska z Leenane, za kterou byla v roce 2007 nominována na celostátní Thálii. Na kontě má desítky velkých rolí a patří mezi nejpopulárnější herečky jihočeské divadelní scény. Do Českých Budějovic ji před 25 lety přivedla láska. Jak sama Věra Hlaváčková říká, vystudovala brněnskou konzervatoř a po angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králově a Mahenově činohře v Brně se provdala na jih Čech a začala její dlouholetá herecká dráha v Jihočeském divadle. Byl to takový trošku kompromis. Můj první manžel studoval v Praze, já jsem byla v angažmá v Brně. On byl z Českých Budějovic, a tak jsme šli spolu sem, vzpomíná s úsměvem sympatická herečka s tím, že je to už více než dvacet let. „První, co jsem udělala, když jsem přišla do Budějovic, bylo, že jsem sjela Vltavu. Poprvé jsem byla na vodě, úžasné," vzpomíná herečka s tím, že teď už to na Vltavě tak kouzelné není, neboť je vodáky doslova přecpaná. S nostalgickým úsměvem vzpomíná na dobu, když do Budějovic přišla. Bylo to rok po sametové revoluci a ona se původně bála odejít z velkého města, jako je Brno, do mnohem menšího. Dnes už ale rozhodně nelituje. A když sem prý přijedou příbuzní z Moravy, jsou nadšení, jak jsou Budějovice krásné. Já bych po těch letech už nikam jinam jít nechtěla. Oblíbila jsem si nejen Budějovice jako město. Je to tady úžasné, hlavně když máte malé děti. Je tady větší klid než ve velkém městě a nemusím trávit hodiny cestováním jako v Praze, vysvětluje s úsměvem. Prozrazuje, že kromě Budějovic miluje i Novohradské hory, kde má chalupu a kam často jezdí. Prostě jižní Čechy jsem si tak nějak přisvojila. Řekla bych, že mne obejmuly a já objímám je. Takže jižní Čechy a Budějovice jsou teď už moje. Když před více než dvaceti lety nastoupila do Jihočeského divadla, byla zde, jak sama říká, ještě ta „stará garda". „Byl tady Jirka Šesták, Petr Šporcl, Věra Krpálková a řada dalších úžasných herců. Později nastoupil Martin Hruška, Petra Hobzová a další a byla tady úžasná parta lidí," říká Věra Hlaváčková. Jak říká, pod vedením šéfa činohry Martina Glasera začalo divadlo rozkvétat. „Když jsem nastoupila, divadlo působilo tak trochu kostnatě. Ale bylo těsně po revoluci, tak se není co divit," vysvětluje herečka. Ta si spolupráci s Martinem Glaserem nemůže vynachválit. „Tvořili jsme skvělý tým. U něj jsem začínala dělat všechny své tehdejší velké role. Byla to hektická, ale nádherná doba. Přemýšlí nad tím, že od revoluce se divadelní svět v mnohém opravdu změnil. „Dříve nebylo nic jiného po desáté hodině otevřeno než divadelní klub. Scházeli se zde různí lidé, nejen herci, ale třeba i doktoři. Herci žili opravdu hodně semknutě. Jezdilo se i na společné dovolené. Dodává, že dneska už je to jinak a herectví je vlastně práce jako každá jiná. „Nechodíme do práce na sedmou, ale na půl desátou, kdy zkoušíme. Zase ale hrajeme šest dní v týdnu. V divadle musíme být večer hodinu před představením, tedy na šestou," vysvětluje oblíbená herečka. Myslím, že by bylo dobré se na nějaké představení této zkušené herečky podívat. Proto neváhejte, divadelní sezóna je v plném proudu.
Show more
