Šestou výhru v řadě Motor nezískal
Pět výher v řadě, ale cestu k šestému prvoligovému vítězství v řadě hokejistům ČEZ Motoru překazili Jestřábi z Prostějova, kteří Jihočechy porazili 4:2. V tabulce zůstává českobudějovický tým na druhém místě a již ve středu ho čeká utkání 16. kola doma s Litoměřicemi. Problém ohledně tiskovky a strohá výpověd na webu prostějovského klubu k účasti hostujících lodivodů na pozápasové tiskovce. Tato věta pořádně nadzvedla trenéra Motoru Petra Rosola. „Měl jsem sto chutí tam zavolat, co si to vymýšlejí," zlobil se. „Když jsem to četl, tak jsem tomu nemohl uvěřit. Kolega Radek Bělohlav tam kvůli tomu dvacet minut čekal. Ptal se, jestli bude tiskovka, ale nikdo se neozval. Vůbec to nebylo z nějakého naštvání nebo něco takového. Třeba v Havířově přijdou a řeknou nám, kam máme na tiskovku jít. Tady nikdo nic neřekne a pak napíší, že jsme nepřišli na tiskovku. To ať jdou do háje," vzkazuje do Prostějova. Zápas samotný se jeho týmu vůbec nepovedl. „Nebyli jsme stoprocentně připraveni. Všude jsme byli pozdě a z toho plynuly fauly. V oslabení nikoho neporazíte," nelíbil se trenérovi přístup jeho svěřenců. „Měli jsme také šance, ale domácí Horčička zachytal velmi dobře. Ne každý zápas se podaří otočit tak, jako se nám to podařilo na Kladně. Že to nějak dopadne a soupeř se porazí sám. Na tom musíme zapracovat a do každého zápasu jít ne na sto, ale na sto dvacet procent," apeluje na svůj tým. Pozápasové hodnocení v kabině bylo z jeho strany také velmi ostré. „Řekli jsme si k tomu své a ještě se k tomu vrátíme, i když to už bude ve větším klidu," připustí. Porážka zamrzela, navíc když neuspěli ani největší soupeři Motoru v boji o nejvyšší příčky Slavia a Kladno. Prohry Kladna a Slavie také nikdo nepředpokládal. V extralize otočila Mladá Boleslav zápas s Třincem z 0:2 na 3:2 a hrála přesilovku, přesto dostala dvanáct vteřin před koncem gól a pak prohrála na penalty. To samé ve druhé fotbalové lize. Ústí dalo v devadesáté minutě na 3:1, ale Opava vyrovnala dvěma góly v nastavení. Na mistrovství světa v ragby Skotsko ve čtvrtfinále prohrávalo s favorizovanou Austrálií, dokázalo otočit, ale nakonec prohrálo o jediný bod po kopu v poslední minutě. To jsou věci, které se ve sportu stávají. A proto je také tak krásný," vypočítává Rosol dramata z uplynulého sportovního víkendu. Také proto nedělá z porážky v Prostějově nějakou tragédii. „To určitě ne, ale musíme se z ní poučit. Jakmile se z ní poučíme, tak všechno špatné bude pro něco dobré. Do žádného zápasu nemůžeme jít s tím, že to nějak dopadne. Nikdo se totiž neporazí sám," znovu zdůrazní. Kromě ztracených bodů mrzí Rosola ze sobotního utkání také zranění útočníka Kuchejdy, jehož nastřelil do ucha vlastní spoluhráč Dušan Žovinec. „Má prasklou chrupavku a asi patnáct stehů. Nevypadalo to vůbec hezky. Ten teď určitě hrát nebude," posteskne si. Na marodce jsou dále nemocný útočník Babka a zraněný Mikyska. S otazníkem je středeční start Heřmana. Z obránců jsou mimo hru už jenom Bohunický a Růžička. Zajisté tato nemilá zápasová zkušenost hokejisky ČEZ Motoru semkne a tým bude dál pokračovat ve vítězných taženích a cestou za postupem nejvyšší hokejové soutěže.
Kam dál?
Ústup chřipky na českobudějovicku
Těsně pod prahem epidemie se zastavila chřipková onemocnění v Jihočeském kraji. Jak naznačují čerstvá data hygieniků, za uplynulý týden nemocných naopak citelně ubylo. Na pozitivním trendu se pravděpodobně podepsal zejména fakt, že se díky jarním prázdninám podařilo zastavit šíření nákazy v dětských kolektivech. Snad se to po prázdninách znovu nerozjede. Už jsme si užili dost, doma byla s virózou dcera, pak měl problémy manžel, ani mně nebylo pár dní dobře, snad zůstane ušetřený aspoň syn, doufá jedna paní z Českých Budějovic. Virus v populaci ale stále koluje. Nebezpečná může být zejména pro starší osoby či ty, kdo již trpí jiným závažným onemocněním. I z těchto důvodů stále ve třech jihočeských nemocnicích v Českých Budějovicích, Českém Krumlově a Jindřichově Hradci platí zákaz návštěv. Šíření nákazy se stejným opatřením snaží zamezit také na Hluboké a nově také v Prachaticích. Kvůli zvýšenému výskytu chřipek se navíc stále víc daří také nákaze příušnicemi. Ta se svými prvotními příznaky podobá chřipce, lidé proto potížím nepřikládají velký význam a usnadňují tak šíření vysoce nakažlivé nemoci. Již několik týdnů řádí především mezi středoškoláky. „Nemoc se objevuje nejčastěji u studentů, ale jsou i případy, kdy se nakazil i někdo z dalších členů rodiny. Na toto onemocnění je třeba dávat velký pozor, nebot u mužů hrozí později případé potíže s plodností. Snad se dočkáme již zanedlouho stabilnějšího teplého počasí a chřipková epidenie odezní.
Zobrazit více
Nechtějí vzdát boj o novou školu
Vznik střední školy už podpisem podpořilo přes pět tisíc lidí. Podali jsme právní rozklad, k němuž by se ministerstvo školství mělo vyjádřit do konce dubna, zatím pokračujeme v přípravách tak, aby lyceum mohlo v září zahájit výuku," líčí úsilí řady lidí ředitelka budějovické waldorfské základní a mateřské školy Milena Vlčková. Jde o budoucnost desítek školáků, kteří se právě rozhodují o studiu na střední škole. Mnozí znají waldorfskou pedagogiku už od školky, dlouho navštěvují budějovickou waldorfskou základní školu a rádi by pokračovali v tomto typu vzdělávání až do maturity. Zájem mají i žáci stejně zaměřené školy v Písku. Jenže ministerstvo i Jihočeský kraj se staví k záměru zřídit od září v Budějovicích waldorfskou střední školu zamítavě. Ve své argumentaci se opírají o tvrzení, že vznik takové školy není v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v Jihočeském kraji. Podle vedení kraje je škol se stejným obsahem vzdělávání v regionu dostatek. „Nevidíme proto potenciál, že by waldorfské lyceum mohlo zaplnit nějakou díru na trhu," míní krajský radní pro školství Tomeš Vytiska. S argumentem, že waldorfské lyceum by do nabídky středoškolského vzdělání nepřineslo nic nového, ředitelka školy Milena Vlčková zásadně nesouhlasí. „To je jen laický pohled. Vzdělávací program waldorfského lycea je opravdu odlišný, je koncipovaný jako pokračování výuky na waldorfské základní škole. Ač nabízí různá zaměření, nenutí studenty ke specializaci. Naopak, při výuce se mohou zblízka dotknout mnoha oborů," naznačuje. Stejně jako ostatním kritikům úřednické stopky pro novou školu jí vadí, že se rozhodnutí neopírají o komplexní posouzení celé problematiky a využívají jen některé argumenty. „Nelíbí se nám také nerovný přístup. Proč, když v jiných krajích bylo waldorfské lyceum schváleno, to na jihu to nejde? I v našem kraji by měla mít jedna taková střední škola. Nemůžeme přece doplácet na to, že jiné školy v regionu nejsou naplněné," zlobí se Milena Vlčková. Své názory na kontroverzní rozhodnutí si nenechávají pro sebe ani mnozí rodiče a školáci. „Osobními dopisy oslovují ministra školství Marcela Chládka i premiéra Bohuslava Sobotku. Je to aktivita samotných rodin, ale pár dopisů jsem měla možnost si přečíst. Každý z pisatelů má trochu jiný pohled. Děti například trápí, že nemohou blízko domova pokračovat ve vybrané formě vzdělávání, navíc v jiných školách stejného typu je přetlak zájemců, některé rodiny by středoškolské studium svých dětí třeba v Příbrami těžko zvládaly finančně. Na většinu dopisů sice přichází jednotná odpověď, ale pan premiér už reagoval, že se naší věcí opravdu hodlá zabývat," dodává paní ředitelka školy.
Zobrazit více
Objímá jižní Čechy
Věru Hlaváčkovou znají diváci například jako Irenu z Havlova Odcházení, Královnu ze Tří mušketýrů, nebo Maureen ve hře Kráska z Leenane, za kterou byla v roce 2007 nominována na celostátní Thálii. Na kontě má desítky velkých rolí a patří mezi nejpopulárnější herečky jihočeské divadelní scény. Do Českých Budějovic ji před 25 lety přivedla láska. Jak sama Věra Hlaváčková říká, vystudovala brněnskou konzervatoř a po angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králově a Mahenově činohře v Brně se provdala na jih Čech a začala její dlouholetá herecká dráha v Jihočeském divadle. Byl to takový trošku kompromis. Můj první manžel studoval v Praze, já jsem byla v angažmá v Brně. On byl z Českých Budějovic, a tak jsme šli spolu sem, vzpomíná s úsměvem sympatická herečka s tím, že je to už více než dvacet let. „První, co jsem udělala, když jsem přišla do Budějovic, bylo, že jsem sjela Vltavu. Poprvé jsem byla na vodě, úžasné," vzpomíná herečka s tím, že teď už to na Vltavě tak kouzelné není, neboť je vodáky doslova přecpaná. S nostalgickým úsměvem vzpomíná na dobu, když do Budějovic přišla. Bylo to rok po sametové revoluci a ona se původně bála odejít z velkého města, jako je Brno, do mnohem menšího. Dnes už ale rozhodně nelituje. A když sem prý přijedou příbuzní z Moravy, jsou nadšení, jak jsou Budějovice krásné. Já bych po těch letech už nikam jinam jít nechtěla. Oblíbila jsem si nejen Budějovice jako město. Je to tady úžasné, hlavně když máte malé děti. Je tady větší klid než ve velkém městě a nemusím trávit hodiny cestováním jako v Praze, vysvětluje s úsměvem. Prozrazuje, že kromě Budějovic miluje i Novohradské hory, kde má chalupu a kam často jezdí. Prostě jižní Čechy jsem si tak nějak přisvojila. Řekla bych, že mne obejmuly a já objímám je. Takže jižní Čechy a Budějovice jsou teď už moje. Když před více než dvaceti lety nastoupila do Jihočeského divadla, byla zde, jak sama říká, ještě ta „stará garda". „Byl tady Jirka Šesták, Petr Šporcl, Věra Krpálková a řada dalších úžasných herců. Později nastoupil Martin Hruška, Petra Hobzová a další a byla tady úžasná parta lidí," říká Věra Hlaváčková. Jak říká, pod vedením šéfa činohry Martina Glasera začalo divadlo rozkvétat. „Když jsem nastoupila, divadlo působilo tak trochu kostnatě. Ale bylo těsně po revoluci, tak se není co divit," vysvětluje herečka. Ta si spolupráci s Martinem Glaserem nemůže vynachválit. „Tvořili jsme skvělý tým. U něj jsem začínala dělat všechny své tehdejší velké role. Byla to hektická, ale nádherná doba. Přemýšlí nad tím, že od revoluce se divadelní svět v mnohém opravdu změnil. „Dříve nebylo nic jiného po desáté hodině otevřeno než divadelní klub. Scházeli se zde různí lidé, nejen herci, ale třeba i doktoři. Herci žili opravdu hodně semknutě. Jezdilo se i na společné dovolené. Dodává, že dneska už je to jinak a herectví je vlastně práce jako každá jiná. „Nechodíme do práce na sedmou, ale na půl desátou, kdy zkoušíme. Zase ale hrajeme šest dní v týdnu. V divadle musíme být večer hodinu před představením, tedy na šestou," vysvětluje oblíbená herečka. Myslím, že by bylo dobré se na nějaké představení této zkušené herečky podívat. Proto neváhejte, divadelní sezóna je v plném proudu.
Zobrazit více
