IGY omezí provoz na jednom ze svých parkovišť
Vy, kdo pojedete nakupovat do budějovického obchodního centra IGY dopoledne o následujících víkendech vlastním automobilem by měli správně zvolit parkoviště. O sobotách a nedělích v listopadu, vždy od rána do 11 hodin, bude totiž zavřené parkoviště při příjezdu z Pekárenské ulice. Pracovníci zde budou montovat obrubníky ke garážím obchodního centra. Zákazníci mohou i v tomto čase využít plnou kapacitu parkoviště v nové části IGY – příjezd z ulice Fr. Šrámka. Po 11 hodině, po ukončení prací, bude i v sobotu a v neděli k dispozici zákazníkům i parkoviště s vjezdem z Pekárenské ulice.
Kam dál?
Běželi marathón za prémii 70000,- Kč
Absolvovali velkou tréninkovou dávku aby pomohli dobré věci. Motocykloví závodníci bratři Smržové nechyběli ve startovní poli Mattoni půlmaratonu. Zatímco mladší Matěj stlačil svůj čas pod dvě hodiny, starší Jakub zůstal těsně nad touto hranicí. „Bylo velké horko, ale jinak se běželo relativně dobře. Původně měli v plánu, že poběží s bratrem společně. „Mates je geneticky pro vytrvalostní běh vybavený lépe než já. Já funguji v trochu jiném režimu. Přesto jsem se snažil držet s ním, ale po pěti kilometrech jsem toho měl opravdu plné kecky. Člověk by měl běžet svým tempem, ale dav vás strhne, takže běžíte relativně rychle, aniž byste si to sám uvědomil," vrací se k sobotě starší z bratrské dvojice. „Nakonec jsem se závodem spíše protrápil. Přesto to byl skvělý zážitek," ujistí. Pro oba bratry se jednalo o premiérový půlmaraton. A bez nějakého speciálního tréninku. „Je fakt, že jsem se dostal do nouzového režimu. Hlavně, že jsme to přežili. Rozhodně je to zkušenost pro příště. Přece jen jednadvacet kilometrů není úplně málo. V tréninku běháme deset až dvanáct kilometrů, což je pro náš sport nejvhodnější," vysvětluje. Skvělá prý byla atmosféra závodu. „To bylo super," přikývne. „Určitě stojí za to si půlmaraton vyzkoušet. Kolem celé trati stojí lidé a fandí bez ohledu na to komu. K tomu samozřejmě spousta známých. I po organizační stránce bylo všechno zvládnuté. Jenom si někteří lidé stěžovali, že bylo město uzavřené pro běžný provoz. Ale to je zbytečné komentovat. Podobná akce je jednou za rok a všichni o ní věděli dopředu. Účast bratří Smržových na půlmaratonu pomohla také postiženým dětem v Centru Bazalka, jehož jsou patrony. „Když už jsme se do účasti do půlmaratonu nechali uvrtat, tak jsme se rozhodli, že poběžíme pro Bazalku," říká Jakub. Od slov byl jako vždy v podání bratrské dvojice jen malý krůček k činům. Založili jsme webové stránky Běžímpro. Oslovili jsme také všechny naše dlouholeté partnery a téměř všichni přispěli. Druhou variantou jak pomoci, byla samotná účast v půlmaratonu. Každý mohl zaplatit nějaké peníze navíc, než bylo stanovené startovné, které šly právě na Bazalku. Za ně dostal tričko plus dárky, které vyrobily děti v Bazalce. Akce se nakonec neminula výsledkem. Vybralo se něco přes sedmdesát tisíc korun. To jsme vůbec nečekali, protože celý projekt se rozběhl pouze nějaké tři čtyři týdny před startem závodu. Byli jsme moc rádi, že to takhle dopadlo, netajil Jakub Smrž velkou spokojenost, že jejich účast v závodě nakonec přinesla dětem z Centra Bazalka tak velkou sumu. Webové stránky Běžímpro budou fungovat i nadále. „Budou sdružovat lidi, kteří chtějí běhat pro kohokoliv. Nemusí to být jen pro Bazalku. Když bude chtít někdo odběhnout závod pro koho chce, tak se začlení do projektu. Na stránkách budou uvedeni všichni partneři, kteří pomohli. A je jedno komu," zdůrazní. Zatímco účast na půlmaratonu ve spojení s charitativní akcí Jakuba Smrže potěšila, jeho závodní sezona zatím tak úspěšná není. V mezinárodním mistrovství Velké Británie superbiků je po třech závodních bez bodového zisku. „Motorka funguje, já celkem taky, jsme i docela rychlí. Vždycky se ale něco pokazí. Tak tragický začátek sezony nepamatuji. Rozhodně však nehází flintu do žita. „V přípravě jsem udělal maximum a teď na sobě pracuji o to víc. Snad výsledky přijdou. Tým, já i motorka na to určitě máme, říká Jakub Smrž a věří v úspěšnou motocyklovou sezonu.
Zobrazit více
Lenka Kardová začala s boxem na jihu Čech
Titul mistryně ČR v boxu vybojovala pro Č. Budějovice v Brandýse šestadvacetiletá Lenka Kardová. Měla z vítězství velikou radost, protože letos neměla příliš pohodovou sezonu. Na mistrovství republiky v Brandýse naopak boxovala o váhu výš, protože ve své kategorii do 54 kg neměla soupeřku. O titul bojovala se svou oddílovou kolegyní Šimáčkovou. Titul Lenka získala právem, byla lepší, poznamenal klubový trenér. Holky jsou kámošky, nijak se v ringu nešetřily a předvedly tvrdý a technický box, jak se sluší na finále mistrovství republiky. Mistryně republiky bydlí i pracuje v jihočeské metropoli, kde studovala na Jihočeské univerzitě. Vždycky se ráda do Budějovic vracím, ujišťuje a dá se jí věřit, protože i když v Praze v SK Boxing Praha a Pražském rohovníku už i trénuje, klubovou příslušnost nezměnila a dál hájí budějovické barvy. Ostatně v tehdy ještě extraligovém Samsonu ve svých necelých dvaceti. K boxu ji přivedl kamarád Marcel Kopečný, jenž boxoval v Samsonu extraligu. Titul mistryně republiky letos Lenka Kardová získala po roční odmlce, loni totiž měla zlomenou ruku. Loni jsem bohužel boxovat nemohla a letos mi nevyšel pokus dostat se na olympiádu, což mě hodně mrzelo. O to větší radost jsem měla ze zisku titulu. Kardová patří v Česku mezi velice úspěšné boxerky, vždyť startovala na mistrovství světa a vedle zmíněné stříbrné medaile z Evropského poháru má ve své sbírce mimo jiné i bronz z mezinárodního turnaje v Hamburku a před dvěma roky přidala stříbro z polské Gliwice. V republice ve své kategorii kraluje, vždyť s výjimkou loňska, kdy pro zranění na domácím šampionátu nestartovala, v posledních čtyřech letech má váha do 57 kg jen jedinou vítězku. Tato sportovkyně je velkou nadějí do budoucna. Doufejme, že se jí budou vyhýbat zranění a naváže na dosavadní úspěchy.
Zobrazit více
V mládí chytal vážky a později je vyřezal do dřeva
Ke dřevu měl blízko vždy, původně se totiž věnoval truhlařině. Dnes je ale Jiří Nekola na plný úvazek řezbářem. Začínal jsem na malých věcech, dělal jsem třeba sovičky," zavzpomínal na své začátky Jiří Nekola ze Štipoklas u Týna nad Vltavou. „Postupně se z toho stala práce na plný úvazek. Začal jsem shánět různé odborné knihy a podobně," dodal. Právě o tomto víkendu mohli jeho práci vidět všichni, kteří zavítali na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích. Uskutečnil se zde závěr soutěže Oslavy lesa a dřeva. Přímo na náměstí tak od pátku do neděle pracovalo na svých sochách celkem osm řezbářů z různých koutů Česka. „Měli jsme k dispozici dvoumetrový dubový kmen. Na celou práci jsme měli týden. Do čtvrtka jsme pracovali u rybníka Olšina nedaleko Horní Plané, zbytek doděláváme zde," vysvětlil a dodal, že se rozhodl svou sochu pojmout trochu netradičně. „Moje Vážka není z jednoho kusu, práci jsem si rozdělil, z části kmene jsem udělal podstavec, na kterém bude umístěná samotná vážka," popsal svou sochu. Na českobudějovickém náměstí došlo především na jemnější práci. „Některé detaily sochy jsou třeba opálené speciálním hořákem. Krásně vyhladí dřevo, zbaví ho jemných třísek, třeba i na místech, která jsou nedostupná. Zároveň to ale působí i jako doplněk sochy, opálené části vytvářejí stínování," přiblížil techniku zkušený řezbář. Inspiraci pro svou sochu hledal v přírodě. „Hodně dělám figurální tvorbu, zde ale bylo zadání Flóra a fauna v českých lesích. Proto jsem zvolil právě vážku. Dokonce jsem jednu i chytil u vody, abych měl dobrou předlohu a mohl odpozorovat všechny detaily," dodal a ukázal na vážku ve sklenici, kterou měl s sebou i na českobudějovickém náměstí. Myslíme, že můžeme panu Nekolovi vzdát hold za jeho opravdové umění. Tato umělecká výstava byla pro všechny zúčastněné jistě velkou zábavou a poučením.
Zobrazit více
