Hokejisté Motoru důležité body neuhráli
Před již tradičně parádní návštěvou pěti tisíc fanoušků zápas nabíral tempo jen pomalu. Až těsně před první sirénou se diváci poprvé dostali do varu, když gólmana Benátek Jelínka propálil obránce Vráblík. Jenže krátce po změně stran bylo vyrovnáno. Gábu v domácí brance zaskočil dalekonosnou střelou Ulrych. Poté se zápas lámal. Motor promarnil přesilovku pět na tři a naopak hosté šli v početní výhodě do vedení. Těsně před druhou přestávkou ještě mohl vyrovnat Heřman, ale nastřelil jen tyč. Co se nepovedlo jemu, dokázal v přesilovce hned na úvod třetí třetiny obránce Mucha. Jenže hladovější po úspěchu byli hosté. Nejprve Gábu prostřelil po rychlé akci Skalický a v přesilovce pět na tři definitivně uzavřel skóre Víšek. Jihočeši nedokázali alespoň zmírnit stav ani v závěrečné power play. "Za vyrovnaného stavu byl soupeř trpělivější a potrestal naši fatální chybu," zlobil se Bělohlav. Hostující kouč Filip Pešín byl s tříbodovým vítězstvím nadmíru spokojen. "Přijeli jsme s velkým respektem a vědomím, že domácí mají velkou sílu. Snažili jsme se hrát z obrany, což se nám většinu utkání dařilo. Rozhodlo, že jsme ubránili dlouhé oslabení tři na pět, naopak sami jsme ve stejné početní výhodě skórovali. To byl jediný rozdíl mezi oběma týmy.
Kam dál?
Následně platí výstraha v Českých Budějovicích
Po větrné bouři, která se přehnala přes České Budějovice platí i nadále výzva k opatrnosti, hlavně v městských parcích, kde je ještě stále několik polámaných stromů. I v okrajových částech jsou ještě vidět škody po silném větru, které jsou ale z větší části již odklizeny.
Zobrazit více
Martin Finek čekal na lepší umístění
Minulou sezonu musel kvůli zlomenině stehenní kosti vynechat. Letos už je ale motokrosař Martin Finek fit a prohání českou špičku ve třídě MX1, do které přestoupil. Do letošního mezinárodního mistrovství republiky v Pacově vtrhl jako uragán. V první jízdě po startu vodil celé nabité jezdecké pole a nakonec projel cílem na lichotivé páté příčce. Ve druhé rozjížďce dojel devátý. Druhý závod v neděli v Kramolíně už mu tolik nevyšel. V jednotlivých jízdách dojel desátý a jedenáctý, což znamenalo jedenáctou příčku v celkovém hodnocení závodu. V kvalifikaci jsem byl desátý, což nebylo špatné. Do desítky je to vždycky dobré. Samotné boje o body už mu ale moc radosti nepřinesly. V první jízdě se mi nepovedl start. Ve druhé jsem odstartoval lépe, ale narazil do mě jeden ze soupeřů. Musel jsem zastavit a mezitím mi všichni ujeli. Špička je hodně vyrovnaná. Na trati těm rychlým klukům stačím, samozřejmě až na tu úplnou špičku. Ta jede rychleji. Ale když se povede start, tak jsem schopen zajet do pátého místa. Start je v motokrosu alfou a omegou úspěchu. Naposledy na mistrovství Rakouska se mi starty dařily. Nevím, co se stalo teď v Kramolíně. Jestli jsem neměl dobrou startovní reakci. V Kramolíně je mimořádně rychlá trať, na které záleží na startu ještě více než jinde a ztráta se pak jen těžko dohání. Na rychlé trati jsou závody vždycky vyrovnanější. Na velké motorce se jede dobře. Náš mistrák se ale opravdu zvedl. První desítka jede velice rychle. Po roční pauze už Jihočech cítí, že se dostává zase do někdejší formy. Přibrzdil mě krajský přebor v Netolicích, kde jsem si při pádu docela natloukl. O víkendu čeká Finka mezinárodní mistrovství Německa v Aichwaldu, domácí šampionát pokračuje 10. července v Petrovicích.
Zobrazit více
Objímá jižní Čechy
Věru Hlaváčkovou znají diváci například jako Irenu z Havlova Odcházení, Královnu ze Tří mušketýrů, nebo Maureen ve hře Kráska z Leenane, za kterou byla v roce 2007 nominována na celostátní Thálii. Na kontě má desítky velkých rolí a patří mezi nejpopulárnější herečky jihočeské divadelní scény. Do Českých Budějovic ji před 25 lety přivedla láska. Jak sama Věra Hlaváčková říká, vystudovala brněnskou konzervatoř a po angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králově a Mahenově činohře v Brně se provdala na jih Čech a začala její dlouholetá herecká dráha v Jihočeském divadle. Byl to takový trošku kompromis. Můj první manžel studoval v Praze, já jsem byla v angažmá v Brně. On byl z Českých Budějovic, a tak jsme šli spolu sem, vzpomíná s úsměvem sympatická herečka s tím, že je to už více než dvacet let. „První, co jsem udělala, když jsem přišla do Budějovic, bylo, že jsem sjela Vltavu. Poprvé jsem byla na vodě, úžasné," vzpomíná herečka s tím, že teď už to na Vltavě tak kouzelné není, neboť je vodáky doslova přecpaná. S nostalgickým úsměvem vzpomíná na dobu, když do Budějovic přišla. Bylo to rok po sametové revoluci a ona se původně bála odejít z velkého města, jako je Brno, do mnohem menšího. Dnes už ale rozhodně nelituje. A když sem prý přijedou příbuzní z Moravy, jsou nadšení, jak jsou Budějovice krásné. Já bych po těch letech už nikam jinam jít nechtěla. Oblíbila jsem si nejen Budějovice jako město. Je to tady úžasné, hlavně když máte malé děti. Je tady větší klid než ve velkém městě a nemusím trávit hodiny cestováním jako v Praze, vysvětluje s úsměvem. Prozrazuje, že kromě Budějovic miluje i Novohradské hory, kde má chalupu a kam často jezdí. Prostě jižní Čechy jsem si tak nějak přisvojila. Řekla bych, že mne obejmuly a já objímám je. Takže jižní Čechy a Budějovice jsou teď už moje. Když před více než dvaceti lety nastoupila do Jihočeského divadla, byla zde, jak sama říká, ještě ta „stará garda". „Byl tady Jirka Šesták, Petr Šporcl, Věra Krpálková a řada dalších úžasných herců. Později nastoupil Martin Hruška, Petra Hobzová a další a byla tady úžasná parta lidí," říká Věra Hlaváčková. Jak říká, pod vedením šéfa činohry Martina Glasera začalo divadlo rozkvétat. „Když jsem nastoupila, divadlo působilo tak trochu kostnatě. Ale bylo těsně po revoluci, tak se není co divit," vysvětluje herečka. Ta si spolupráci s Martinem Glaserem nemůže vynachválit. „Tvořili jsme skvělý tým. U něj jsem začínala dělat všechny své tehdejší velké role. Byla to hektická, ale nádherná doba. Přemýšlí nad tím, že od revoluce se divadelní svět v mnohém opravdu změnil. „Dříve nebylo nic jiného po desáté hodině otevřeno než divadelní klub. Scházeli se zde různí lidé, nejen herci, ale třeba i doktoři. Herci žili opravdu hodně semknutě. Jezdilo se i na společné dovolené. Dodává, že dneska už je to jinak a herectví je vlastně práce jako každá jiná. „Nechodíme do práce na sedmou, ale na půl desátou, kdy zkoušíme. Zase ale hrajeme šest dní v týdnu. V divadle musíme být večer hodinu před představením, tedy na šestou," vysvětluje oblíbená herečka. Myslím, že by bylo dobré se na nějaké představení této zkušené herečky podívat. Proto neváhejte, divadelní sezóna je v plném proudu.
Zobrazit více
