V Českých Budějovicích bude nová pěší zóna
Zanedlouho dojdou lidé z Lannovy třídy až na hlavní náměstí a to bez vyhýbání se autům. Ve čtvrt kilometru dlouhé Kanovnické ulici, jež v centru Budějovic spojuje frekventovanou Lannovu třídu s náměstím Přemysla Otakara II., se možná už za dva roky přestanou lidé tísnit na chodnících. Budějovičtí už zahájili jednání o tom, že v uličce, kde z úzkých chodníků musejí obyvatelé a návštěvníci města často do vozovky mezi auta, by vznikla pěší zóna. Na rohu ulic Kanovnická a U Černé věže totiž stojí katedrála sv. Mikuláše, přičemž pozemky v jejím okolí vlastní Děkanství u sv. Mikuláše. František Konečný naznačil, že podle výsledků jednání by vzniku pěší zóny v Kanovnické nemělo nic bránit. „Bavili jsme se i o tom, že by z Kanovnické zmizela parkovací stání – tedy jak ta u chodníku provozovaná městem, tak i před katedrálou," řekl František Konečný s tím, že město by se s biskupstvím dohodlo na zřízení náhradních parkovacích míst v jiné lokalitě. S myšlenkou, že by pěší zóna vznikla i v sousední ulici U Černé věže, kde je hlavní vstup do katedrály, českobudějovický biskup souhlasí jen za určitých podmínek. „V katedrále se konají bohoslužby, koncerty, svatby a jiné události, z čehož plynou určité potřeby. Jako je například obslužnost katedrály," zdůvodnil Vlastimil Kročil svůj postoj. Zdůraznil, že o záměru zřízení pěší zóny se povedou další jednání. Tato myšlenka a její realizace jistě v budoucnu potěší mnohé pěší pohybující se v krásném centru Českých Budějovic.
Where now?
Běželi marathón za prémii 70000,- Kč
Absolvovali velkou tréninkovou dávku aby pomohli dobré věci. Motocykloví závodníci bratři Smržové nechyběli ve startovní poli Mattoni půlmaratonu. Zatímco mladší Matěj stlačil svůj čas pod dvě hodiny, starší Jakub zůstal těsně nad touto hranicí. „Bylo velké horko, ale jinak se běželo relativně dobře. Původně měli v plánu, že poběží s bratrem společně. „Mates je geneticky pro vytrvalostní běh vybavený lépe než já. Já funguji v trochu jiném režimu. Přesto jsem se snažil držet s ním, ale po pěti kilometrech jsem toho měl opravdu plné kecky. Člověk by měl běžet svým tempem, ale dav vás strhne, takže běžíte relativně rychle, aniž byste si to sám uvědomil," vrací se k sobotě starší z bratrské dvojice. „Nakonec jsem se závodem spíše protrápil. Přesto to byl skvělý zážitek," ujistí. Pro oba bratry se jednalo o premiérový půlmaraton. A bez nějakého speciálního tréninku. „Je fakt, že jsem se dostal do nouzového režimu. Hlavně, že jsme to přežili. Rozhodně je to zkušenost pro příště. Přece jen jednadvacet kilometrů není úplně málo. V tréninku běháme deset až dvanáct kilometrů, což je pro náš sport nejvhodnější," vysvětluje. Skvělá prý byla atmosféra závodu. „To bylo super," přikývne. „Určitě stojí za to si půlmaraton vyzkoušet. Kolem celé trati stojí lidé a fandí bez ohledu na to komu. K tomu samozřejmě spousta známých. I po organizační stránce bylo všechno zvládnuté. Jenom si někteří lidé stěžovali, že bylo město uzavřené pro běžný provoz. Ale to je zbytečné komentovat. Podobná akce je jednou za rok a všichni o ní věděli dopředu. Účast bratří Smržových na půlmaratonu pomohla také postiženým dětem v Centru Bazalka, jehož jsou patrony. „Když už jsme se do účasti do půlmaratonu nechali uvrtat, tak jsme se rozhodli, že poběžíme pro Bazalku," říká Jakub. Od slov byl jako vždy v podání bratrské dvojice jen malý krůček k činům. Založili jsme webové stránky Běžímpro. Oslovili jsme také všechny naše dlouholeté partnery a téměř všichni přispěli. Druhou variantou jak pomoci, byla samotná účast v půlmaratonu. Každý mohl zaplatit nějaké peníze navíc, než bylo stanovené startovné, které šly právě na Bazalku. Za ně dostal tričko plus dárky, které vyrobily děti v Bazalce. Akce se nakonec neminula výsledkem. Vybralo se něco přes sedmdesát tisíc korun. To jsme vůbec nečekali, protože celý projekt se rozběhl pouze nějaké tři čtyři týdny před startem závodu. Byli jsme moc rádi, že to takhle dopadlo, netajil Jakub Smrž velkou spokojenost, že jejich účast v závodě nakonec přinesla dětem z Centra Bazalka tak velkou sumu. Webové stránky Běžímpro budou fungovat i nadále. „Budou sdružovat lidi, kteří chtějí běhat pro kohokoliv. Nemusí to být jen pro Bazalku. Když bude chtít někdo odběhnout závod pro koho chce, tak se začlení do projektu. Na stránkách budou uvedeni všichni partneři, kteří pomohli. A je jedno komu," zdůrazní. Zatímco účast na půlmaratonu ve spojení s charitativní akcí Jakuba Smrže potěšila, jeho závodní sezona zatím tak úspěšná není. V mezinárodním mistrovství Velké Británie superbiků je po třech závodních bez bodového zisku. „Motorka funguje, já celkem taky, jsme i docela rychlí. Vždycky se ale něco pokazí. Tak tragický začátek sezony nepamatuji. Rozhodně však nehází flintu do žita. „V přípravě jsem udělal maximum a teď na sobě pracuji o to víc. Snad výsledky přijdou. Tým, já i motorka na to určitě máme, říká Jakub Smrž a věří v úspěšnou motocyklovou sezonu.
Show more
Přemostění v Českých Budějovicích
Se silnicí přes řeku počítá změna územního plánu v Českých Budějovicích. Souhlas jí dala rada města. Pokud bude s návrhem souhlasit i zastupitelstvo, nedaleko nemocnice by mohl vyrůst nový most. Sloužit bude nejen pro pěší a cyklisty, jak připouštějí dosavadní pravidla, ale i pro automobily. Problémy při letní rekonstrukci Litvínovického mostu ukázaly, že město potřebuje další přemostění Vltavy. Podle plánu by město mohlo propojit ulici Schneidera s kruhovým objezdem u Litvínovic. Na rozdíl od dřívějších plánů radnice tentokrát nepočítá ani s propojením nového mostu dál ke čtyřdvorským sídlištím, ani se stavbou spojnice Lidické třídy a Novohradské ulice přes Malý jez. Právě takové záměry byly před pěti lety důvodem masivních protestů obyvatel města. Záměrem je změnit současnou lávku pro pěší a cyklisty v most, který by byl i pro auta. Sdružení pořádá již přes šest let osvětové akce, besedy a přednášky ve prospěch alternativních způsobů dopravy. Nový most by přivedl více automobilů do další části města. České Budějovice jsou už jen krůček od zahlcení automobily. V některých evropských zemích jsou dopravní koncepty postavené na jiných základech, třeba s výrazně posílenou pozicí cyklodopravy. Právě posílení cyklodopravy by mělo být pro České Budějovice velkým přínosem, protože právě zde mnoho lidí využívá k dopravě jízdní kolo.
Show more
Objímá jižní Čechy
Věru Hlaváčkovou znají diváci například jako Irenu z Havlova Odcházení, Královnu ze Tří mušketýrů, nebo Maureen ve hře Kráska z Leenane, za kterou byla v roce 2007 nominována na celostátní Thálii. Na kontě má desítky velkých rolí a patří mezi nejpopulárnější herečky jihočeské divadelní scény. Do Českých Budějovic ji před 25 lety přivedla láska. Jak sama Věra Hlaváčková říká, vystudovala brněnskou konzervatoř a po angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králově a Mahenově činohře v Brně se provdala na jih Čech a začala její dlouholetá herecká dráha v Jihočeském divadle. Byl to takový trošku kompromis. Můj první manžel studoval v Praze, já jsem byla v angažmá v Brně. On byl z Českých Budějovic, a tak jsme šli spolu sem, vzpomíná s úsměvem sympatická herečka s tím, že je to už více než dvacet let. „První, co jsem udělala, když jsem přišla do Budějovic, bylo, že jsem sjela Vltavu. Poprvé jsem byla na vodě, úžasné," vzpomíná herečka s tím, že teď už to na Vltavě tak kouzelné není, neboť je vodáky doslova přecpaná. S nostalgickým úsměvem vzpomíná na dobu, když do Budějovic přišla. Bylo to rok po sametové revoluci a ona se původně bála odejít z velkého města, jako je Brno, do mnohem menšího. Dnes už ale rozhodně nelituje. A když sem prý přijedou příbuzní z Moravy, jsou nadšení, jak jsou Budějovice krásné. Já bych po těch letech už nikam jinam jít nechtěla. Oblíbila jsem si nejen Budějovice jako město. Je to tady úžasné, hlavně když máte malé děti. Je tady větší klid než ve velkém městě a nemusím trávit hodiny cestováním jako v Praze, vysvětluje s úsměvem. Prozrazuje, že kromě Budějovic miluje i Novohradské hory, kde má chalupu a kam často jezdí. Prostě jižní Čechy jsem si tak nějak přisvojila. Řekla bych, že mne obejmuly a já objímám je. Takže jižní Čechy a Budějovice jsou teď už moje. Když před více než dvaceti lety nastoupila do Jihočeského divadla, byla zde, jak sama říká, ještě ta „stará garda". „Byl tady Jirka Šesták, Petr Šporcl, Věra Krpálková a řada dalších úžasných herců. Později nastoupil Martin Hruška, Petra Hobzová a další a byla tady úžasná parta lidí," říká Věra Hlaváčková. Jak říká, pod vedením šéfa činohry Martina Glasera začalo divadlo rozkvétat. „Když jsem nastoupila, divadlo působilo tak trochu kostnatě. Ale bylo těsně po revoluci, tak se není co divit," vysvětluje herečka. Ta si spolupráci s Martinem Glaserem nemůže vynachválit. „Tvořili jsme skvělý tým. U něj jsem začínala dělat všechny své tehdejší velké role. Byla to hektická, ale nádherná doba. Přemýšlí nad tím, že od revoluce se divadelní svět v mnohém opravdu změnil. „Dříve nebylo nic jiného po desáté hodině otevřeno než divadelní klub. Scházeli se zde různí lidé, nejen herci, ale třeba i doktoři. Herci žili opravdu hodně semknutě. Jezdilo se i na společné dovolené. Dodává, že dneska už je to jinak a herectví je vlastně práce jako každá jiná. „Nechodíme do práce na sedmou, ale na půl desátou, kdy zkoušíme. Zase ale hrajeme šest dní v týdnu. V divadle musíme být večer hodinu před představením, tedy na šestou," vysvětluje oblíbená herečka. Myslím, že by bylo dobré se na nějaké představení této zkušené herečky podívat. Proto neváhejte, divadelní sezóna je v plném proudu.
Show more
