Pachatel který poničil kašnu odhalen
Několik skutků v loňském roce naštvalo veřejnost v Českých Budějovicích. Vedle poničených skleněných tabulí v Lannově třídě byla třeba několikrát terčem vandalů Lavička Václava Havla v areálu univerzity a sprejer si dokonce troufl i na náměstí Přemysla Otakara. V případě sprejerství, spáchaného na historické kašně Samsona na náměstí Přemysla Otakara v nočních hodinách ze dne 25. na 26. března, se však pomocí kamerového systému podařilo pachatele tohoto trestného činu odhalit. Díky kamerovému systému často podaří zadržet pachatele podobných činů přímo na místě. V případech, kdy je poškození některé pamětihodnosti, nemovitosti, uměleckého díla a podobně oznámeno dodatečně, se pachatele ve většině případů pomocí vyhledání daného kamerového záznamu podaří najít a usvědčit. Náklady kryje v podobných případech městská pojistka. Bude tomu tak i v případě skleněných tabulí v Lannově třídě, kde nebyl pachatel zjištěn. My občané bychom se měli na podobné lidi zaměřit a být bdělí, pokud by takovéto osoby chtěli záměrně poškozovat veřejné prostranství.
Where now?
Objímá jižní Čechy
Věru Hlaváčkovou znají diváci například jako Irenu z Havlova Odcházení, Královnu ze Tří mušketýrů, nebo Maureen ve hře Kráska z Leenane, za kterou byla v roce 2007 nominována na celostátní Thálii. Na kontě má desítky velkých rolí a patří mezi nejpopulárnější herečky jihočeské divadelní scény. Do Českých Budějovic ji před 25 lety přivedla láska. Jak sama Věra Hlaváčková říká, vystudovala brněnskou konzervatoř a po angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králově a Mahenově činohře v Brně se provdala na jih Čech a začala její dlouholetá herecká dráha v Jihočeském divadle. Byl to takový trošku kompromis. Můj první manžel studoval v Praze, já jsem byla v angažmá v Brně. On byl z Českých Budějovic, a tak jsme šli spolu sem, vzpomíná s úsměvem sympatická herečka s tím, že je to už více než dvacet let. „První, co jsem udělala, když jsem přišla do Budějovic, bylo, že jsem sjela Vltavu. Poprvé jsem byla na vodě, úžasné," vzpomíná herečka s tím, že teď už to na Vltavě tak kouzelné není, neboť je vodáky doslova přecpaná. S nostalgickým úsměvem vzpomíná na dobu, když do Budějovic přišla. Bylo to rok po sametové revoluci a ona se původně bála odejít z velkého města, jako je Brno, do mnohem menšího. Dnes už ale rozhodně nelituje. A když sem prý přijedou příbuzní z Moravy, jsou nadšení, jak jsou Budějovice krásné. Já bych po těch letech už nikam jinam jít nechtěla. Oblíbila jsem si nejen Budějovice jako město. Je to tady úžasné, hlavně když máte malé děti. Je tady větší klid než ve velkém městě a nemusím trávit hodiny cestováním jako v Praze, vysvětluje s úsměvem. Prozrazuje, že kromě Budějovic miluje i Novohradské hory, kde má chalupu a kam často jezdí. Prostě jižní Čechy jsem si tak nějak přisvojila. Řekla bych, že mne obejmuly a já objímám je. Takže jižní Čechy a Budějovice jsou teď už moje. Když před více než dvaceti lety nastoupila do Jihočeského divadla, byla zde, jak sama říká, ještě ta „stará garda". „Byl tady Jirka Šesták, Petr Šporcl, Věra Krpálková a řada dalších úžasných herců. Později nastoupil Martin Hruška, Petra Hobzová a další a byla tady úžasná parta lidí," říká Věra Hlaváčková. Jak říká, pod vedením šéfa činohry Martina Glasera začalo divadlo rozkvétat. „Když jsem nastoupila, divadlo působilo tak trochu kostnatě. Ale bylo těsně po revoluci, tak se není co divit," vysvětluje herečka. Ta si spolupráci s Martinem Glaserem nemůže vynachválit. „Tvořili jsme skvělý tým. U něj jsem začínala dělat všechny své tehdejší velké role. Byla to hektická, ale nádherná doba. Přemýšlí nad tím, že od revoluce se divadelní svět v mnohém opravdu změnil. „Dříve nebylo nic jiného po desáté hodině otevřeno než divadelní klub. Scházeli se zde různí lidé, nejen herci, ale třeba i doktoři. Herci žili opravdu hodně semknutě. Jezdilo se i na společné dovolené. Dodává, že dneska už je to jinak a herectví je vlastně práce jako každá jiná. „Nechodíme do práce na sedmou, ale na půl desátou, kdy zkoušíme. Zase ale hrajeme šest dní v týdnu. V divadle musíme být večer hodinu před představením, tedy na šestou," vysvětluje oblíbená herečka. Myslím, že by bylo dobré se na nějaké představení této zkušené herečky podívat. Proto neváhejte, divadelní sezóna je v plném proudu.
Show more
42. ročník výstavy Země Živitelka
Na začátku 42. ročníku na níž své služby či zboží prezentuje přes 600 obchodníků, přišla řeč i na rekordní sucho v letošním létě a nízké ceny mléka, které dělají těžkou hlavu zemědělcům. O zahájení Země živitelky, jejíž loňský ročník navštívilo i přes deštivé počasí téměř 100 tisíc lidí, se kromě Miloše Zemana postaral také jeho předchůdce ve funkci Václav Klaus, dále ministr zemědělství Marian Jurečka nebo jihočeský hejtman Jiří Zimola. Dobré jídlo označil Miloš Zeman za součást kultury. Například Francouzi zcela samozřejmě řadí svoji kuchyni do francouzské kultury. A my jako bychom se za českou kuchyni styděli, tváříme se šťastně, když pojídáme některé odpornosti ze zahraničních kuchyní, řekl Miloš Zeman a dodal, že ten, kdo dobře jí, je kulturní člověk. V tomto ohledu si notoval s Václavem Klausem. „Místo plamenných řečí našemu zemědělství nejvíce pomůžeme konzumací českých produktů. I já mám kolikrát nutkání si koupit vznešeně zabalený francouzský sýr, ale pátý smysl mě vždycky zabrzdí a znovu sáhnu po sýru z Madety," řekl exprezident. At se letošní 42. ročník této výstavy těší velkému zájmu návštěvníků a spokojenosti vystavovatelů. A Vy neváhejte tuto výstavu navštívit, stojí to za to.
Show more
V mládí chytal vážky a později je vyřezal do dřeva
Ke dřevu měl blízko vždy, původně se totiž věnoval truhlařině. Dnes je ale Jiří Nekola na plný úvazek řezbářem. Začínal jsem na malých věcech, dělal jsem třeba sovičky," zavzpomínal na své začátky Jiří Nekola ze Štipoklas u Týna nad Vltavou. „Postupně se z toho stala práce na plný úvazek. Začal jsem shánět různé odborné knihy a podobně," dodal. Právě o tomto víkendu mohli jeho práci vidět všichni, kteří zavítali na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích. Uskutečnil se zde závěr soutěže Oslavy lesa a dřeva. Přímo na náměstí tak od pátku do neděle pracovalo na svých sochách celkem osm řezbářů z různých koutů Česka. „Měli jsme k dispozici dvoumetrový dubový kmen. Na celou práci jsme měli týden. Do čtvrtka jsme pracovali u rybníka Olšina nedaleko Horní Plané, zbytek doděláváme zde," vysvětlil a dodal, že se rozhodl svou sochu pojmout trochu netradičně. „Moje Vážka není z jednoho kusu, práci jsem si rozdělil, z části kmene jsem udělal podstavec, na kterém bude umístěná samotná vážka," popsal svou sochu. Na českobudějovickém náměstí došlo především na jemnější práci. „Některé detaily sochy jsou třeba opálené speciálním hořákem. Krásně vyhladí dřevo, zbaví ho jemných třísek, třeba i na místech, která jsou nedostupná. Zároveň to ale působí i jako doplněk sochy, opálené části vytvářejí stínování," přiblížil techniku zkušený řezbář. Inspiraci pro svou sochu hledal v přírodě. „Hodně dělám figurální tvorbu, zde ale bylo zadání Flóra a fauna v českých lesích. Proto jsem zvolil právě vážku. Dokonce jsem jednu i chytil u vody, abych měl dobrou předlohu a mohl odpozorovat všechny detaily," dodal a ukázal na vážku ve sklenici, kterou měl s sebou i na českobudějovickém náměstí. Myslíme, že můžeme panu Nekolovi vzdát hold za jeho opravdové umění. Tato umělecká výstava byla pro všechny zúčastněné jistě velkou zábavou a poučením.
Show more
