Nová provozovna v poblíž náměstí v Českých Budějovicích
V Krajinské ulici vznikne nové bistro. V návaznosti na zmíněný záměr schválila radnice města pronájem prostoru určeného k podnikání v objektu Krajinská 23 pro společnost Ponorka s.r.o. Když vše půjde podle představ nového nájemce a především za předpokladu dobré epidemické situace, mohou si lidé na jídle pochutnat již začátkem léta letošního roku.
Wo jetzt?
Nové prostory magistrátu města České Budějovice
Budějovická radnice chce přestěhovat některé úředníky do nevyužitých Žižkových kasáren. Až si příště půjdete pro občanský nebo řidičský průkaz, možná už nezamíříte do budovy magistrátu v Jeronýmově ulici, nýbrž o několik desítek metrů dál směrem k autobusovému a vlakovému nádraží. Budějovičtí radní využijí záměr předchozího vedení města využít dvě budovy, které v prázdném areálu Žižkových kasáren patří městu, pro úředníky. Nové zázemí mají ve dvou městských objektech v areálu kasáren najít podle současného plánu zejména pracovníci odborů, které v přenesené působnosti zajišťují výkon státní správy. Prioritou města je však přemístit magistrátní objekty v Kněžské a Jeronýmově ulici. Někteří se možná přesunou z historické budovy radnice do nového pracoviště v Žižkových kasárnách a na uvolněná místa na náměstí zase případně přesídlí ti, kteří nyní úřadují v Kněžské nebo Jeronýmově. Záměr stěhovat odbory s výkonem státní správy právě do kasáren má podle představitelů města svou logiku. Za úředníky těchto odborů totiž míří i lidé z více než 70 obcí okolo Budějovic, kteří by to do kasáren od vlakového či autobusového nádraží měli jen pár kroků. Plán, který určí, kteří úředníci se kam přestěhují a kolik peněz vše bude stát, má vypracovat tajemník magistrátu. Z jeho práce také vyplyne, kolik úředníků se do dvou budov v areálu kasáren vůbec vejde zda všichni, kteří nyní sídlí v objektech v Jeronýmově a Kněžské. Toto řešení přesunu do většího objektu bude jistě přímosem pro obyvatele města a přilehlého okolí.
Zeig mehr
Samson na náměstí v opravě
Když prvního září mířili žáci do škol, pískovcový Samson se poroučel z barokní kašny na náměstí Přemysla Otakara II., dominanty Českých Budějovic. Nezmizel proto, aby si jej prezident Miloš Zeman vzal s sebou do Číny jako loni plyšového Krtečka, ale aby uvolnil místo odborníkům Čevaku, kteří opravovali vedení vody ve sloupu aby z tlamy lva opět mohl vytrysknout osvěžující gejzír. Při úterním sundávání Samsona nemohl chybět známý jihočeský sochař a restaurátor Ivan Tlášek. „Tuhle kopii jsem dělal v letech 1989 a 1990," zavzpomínal sochař. „Instalovali jsme ji na kašnu právě v den prvních svobodných voleb. Tak jsme tenkrát na sokl zespodu napsali červenou barvou písmena OF, abychom tak lidem dali vědět, koho mají volit," usmívá se Ivan Tlášek, který byl včera zvědavý, zda se písmena dochovala, či zmizela pod nánosem prachu a špíny. Když se Samson konečně zhoupl ve vzduchu nad náměstím, mohli znalí lidé s bystrým zrakem skutečně zaregistrovat zašlá písmena OF s typickým obličejíkem uvnitř O. Více pak byla písmena čitelná, když sochu uložili na dno kontejneru. „Tak jsou ještě tady," komentoval spokojeně písmena monogramu Ivan Tlášek, zatímco Občanské forum už dávno vzala voda. Samson není jedinou kopií sochy, která zdobí město místo originálu. „Dělal jsem kopie i chrličů z kašny nebo sousoší morového sloupu na českobudějovickém Mariánském náměstí," vypočítává další napodobeniny Ivan Tlášek. „Socha Samsona je symbolem Budějovic, ale tam nahoře na plošině jsem nebyl rozechvělý trémou, jako spíš stářím," usmívá se sochař. „Zvykl jsem si na létající labutě, a kdybych neměl obrněné nervy, tuhle práci můžu vzdát," říká upřímně. „Když už je teď Samson dole, pořádně ho vyčistíme. Nyní už je socha Samsona zpět na svém místě. Jistě bude dalších mnoho let dominantou budějovického náměstí.
Zeig mehr
Objímá jižní Čechy
Věru Hlaváčkovou znají diváci například jako Irenu z Havlova Odcházení, Královnu ze Tří mušketýrů, nebo Maureen ve hře Kráska z Leenane, za kterou byla v roce 2007 nominována na celostátní Thálii. Na kontě má desítky velkých rolí a patří mezi nejpopulárnější herečky jihočeské divadelní scény. Do Českých Budějovic ji před 25 lety přivedla láska. Jak sama Věra Hlaváčková říká, vystudovala brněnskou konzervatoř a po angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králově a Mahenově činohře v Brně se provdala na jih Čech a začala její dlouholetá herecká dráha v Jihočeském divadle. Byl to takový trošku kompromis. Můj první manžel studoval v Praze, já jsem byla v angažmá v Brně. On byl z Českých Budějovic, a tak jsme šli spolu sem, vzpomíná s úsměvem sympatická herečka s tím, že je to už více než dvacet let. „První, co jsem udělala, když jsem přišla do Budějovic, bylo, že jsem sjela Vltavu. Poprvé jsem byla na vodě, úžasné," vzpomíná herečka s tím, že teď už to na Vltavě tak kouzelné není, neboť je vodáky doslova přecpaná. S nostalgickým úsměvem vzpomíná na dobu, když do Budějovic přišla. Bylo to rok po sametové revoluci a ona se původně bála odejít z velkého města, jako je Brno, do mnohem menšího. Dnes už ale rozhodně nelituje. A když sem prý přijedou příbuzní z Moravy, jsou nadšení, jak jsou Budějovice krásné. Já bych po těch letech už nikam jinam jít nechtěla. Oblíbila jsem si nejen Budějovice jako město. Je to tady úžasné, hlavně když máte malé děti. Je tady větší klid než ve velkém městě a nemusím trávit hodiny cestováním jako v Praze, vysvětluje s úsměvem. Prozrazuje, že kromě Budějovic miluje i Novohradské hory, kde má chalupu a kam často jezdí. Prostě jižní Čechy jsem si tak nějak přisvojila. Řekla bych, že mne obejmuly a já objímám je. Takže jižní Čechy a Budějovice jsou teď už moje. Když před více než dvaceti lety nastoupila do Jihočeského divadla, byla zde, jak sama říká, ještě ta „stará garda". „Byl tady Jirka Šesták, Petr Šporcl, Věra Krpálková a řada dalších úžasných herců. Později nastoupil Martin Hruška, Petra Hobzová a další a byla tady úžasná parta lidí," říká Věra Hlaváčková. Jak říká, pod vedením šéfa činohry Martina Glasera začalo divadlo rozkvétat. „Když jsem nastoupila, divadlo působilo tak trochu kostnatě. Ale bylo těsně po revoluci, tak se není co divit," vysvětluje herečka. Ta si spolupráci s Martinem Glaserem nemůže vynachválit. „Tvořili jsme skvělý tým. U něj jsem začínala dělat všechny své tehdejší velké role. Byla to hektická, ale nádherná doba. Přemýšlí nad tím, že od revoluce se divadelní svět v mnohém opravdu změnil. „Dříve nebylo nic jiného po desáté hodině otevřeno než divadelní klub. Scházeli se zde různí lidé, nejen herci, ale třeba i doktoři. Herci žili opravdu hodně semknutě. Jezdilo se i na společné dovolené. Dodává, že dneska už je to jinak a herectví je vlastně práce jako každá jiná. „Nechodíme do práce na sedmou, ale na půl desátou, kdy zkoušíme. Zase ale hrajeme šest dní v týdnu. V divadle musíme být večer hodinu před představením, tedy na šestou," vysvětluje oblíbená herečka. Myslím, že by bylo dobré se na nějaké představení této zkušené herečky podívat. Proto neváhejte, divadelní sezóna je v plném proudu.
Zeig mehr
