Centrum mistra Jana Husa otevřeno
Za rok se podařilo to, o čem se doposud pouze mluvilo. V sobotu Bohuslav Sobotka slavnostně otevřel Centrum mistra Jana Husa v Husinci, jehož rozsáhlou rekonstrukci podpořila současná vláda. Husův památník převzala na základě nájemní smlouvy s městem Husinec v roce 2010 Církev československá husitská, která třikrát marně usilovala o finanční podporu jak u bývalých vlád, tak z evropských fondů. V létě roku 2012 jsem vzal svoji rodinu, manželku a své dva malé syny právě sem, na návštěvu Husova rodného domu. A musím říci, že mi bylo smutno. Husův dům byl neopravený, byla zde stará expozice a já jsem si říkal, jak je to typicky české. Protože my máme tendenci, jako český národ, na to, co je ve skutečnosti podstatné, na to, co je ve skutečnosti důležité, zapomínat a nechávat to tak trochu stranou v představě, že když je to tak důležité, že se o to někdo postará. A jsem rád, že to nezůstalo při tom typicky českém postoji, uvedl v rámci slavnostního otevření premiér Bohuslav Sobotka. Myslím, že by to takto mělo být. Spolu s ním se vedle řady dalších významných hostů otevření Centra mistra Jana Husa účastnili i ministr kultury Daniel Herman a ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, patriarcha Církve československé husitské Tomáš Butta a hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola. Podobné složení se podle slov hlavních hostů ale při blížících se Husových slavnostech v Husinci začátkem července očekávat nedá. Poté odjeli do temelína. Při své návštěvě Temelína předseda vlády uvedl, že vládní koncepce rozvoje energetiky počítá rovněž se stavbou dvou nových bloků v Dukovanech a Temelíně. Stavba prvního z nich by měla vzhledem ke stáří elektrárny začít v Dukovanech. Výběrové řízení na dodavatele nového bloku by podle premiéra mohlo být zahájeno koncem roku 2016. V Temelíně by pak celý proces začal později. Nepřijel jsem dnes do Temelína, abych oznamoval nějaké konkrétní termíny. Přijel jsem proto, abych zdůraznil, že vláda má zájem na budoucnosti této bezpečné a efektivní jaderné elektrárny. Proto lze jen s očekáváním doufat, že vláda podnikne další dobré kroky pro naši společnost.
Wo jetzt?
JIhočeši umírají kvůli chřipce
Krutou daň si vybírá chřipková epidemie na jihu Čech. V uplynulém týdnu si vyžádala další čtyři oběti na životech. Jak upřesnila vedoucí protiepidemického odboru krajské hygienické stanice Jitka Luňáčková, ve všech případech se jednalo o starší pacientky českobudějovické nemocnice, které se léčily s jinou chronickou chorobou srdce, plic nebo onkologickým onemocněním a chřipka jim způsobila závažné komplikace. Celkem zemřelo v souvislosti s chřipkou už pět lidí, úmrtí starší ženy jsme za podobných okolností zaznamenali již minulý týden. Od začátku epidemie evidujeme šestnáct závažných případů chřipky, pacienti museli být hospitalizovaní na odděleních ARO, jednotkách intenzivní péče nebo jiných odděleních nemocnic. Stále vysoké zůstávají i počty nemocných v domácím ošetření. Relativní nemocnost v kraji je 2200 případů na sto tisíc obyvatel. V tomto týdnu sice poklesl počet akutních respiračních infekcí zejména mezi dětmi a mladými lidmi. Zlepšení situace by mohly přinést jarní prázdniny, virus se nebude moci šířit ve školních kolektivech," odhaduje epidemioložka. Například ve škole v Kamenném Újezdě si ale nákaza vynutila chřipkové prázdniny. „Museli jsme na tři dny omezit provoz na druhém stupni, kde onemocnělo asi 44 procent žáků a pět učitelů. Ostatní děti mohly buď zůstat doma, nebo přijít do školního klubu. Druhou možnost ale nikdo nevyužil," uvedl ředitel školy Roman Rozkošný. Uzavřená pro návštěvy je stále budějovická nemocnice.
Zeig mehr
O. Bláha vychytal Motoru semifinále play-off
Trenéři na něj vsadili a on jim důvěru na sto procent vrátil. Ondřej Bláha odchytal v brance Motoru kompletní čtvrtfinále play off první ligy proti Benátkám nad Jizerou a měl velký podíl na postupu svého týmu, který vyhrál 4:2 na zápasy. Byla pro vás čtvrtfinálová série doposud životním zážitkem? Tedy hokejovým? Bylo to něco mimořádného a jsem strašně rád, že jsem to mohl prožít. Ale věřím, že mě čekají ještě větší hokejové zážitky. Kde se podle vás série s Benátkami lámala? Byl to určitě čtvrtý zápas na ledě soupeře. Domácí vedli v sérii 2:1 a ve čtvrtém utkání hráli skoro pořád přesilovku. Bylo to těžké, ale dokázali jsme dát v samotném závěru gól a ten zápas vyhrát. Pokud bychom prohrávali 1:3, tak už bychom to otáčeli asi hodně těžko. Benátky hrály hodně důrazně. Nezaskočily vás tvrdou hrou? Ani bych neřekl. Skoro bych řekl, že jsme je mydlili ještě víc než oni nás. Trenéři na vás vsadili jako na prvního gólmana a odchytal jste celou sérii. Je pro gólmana důležité vědět, že mu trenéři věří? Určitě. Jsem rád, že jsem od trenérů dostal důvěru a snažím se ji maximálně splácet. Jak složité bylo pro gólmana chytat na studeném stadionu v Benátkách, kde je teplota o nějakých patnáct stupňů nižší než ve Vaší domovské Budvar aréně? Možná na začátku zápasu je v brance chvilku chladno. Ale potom se člověk rychle dostane velice rychle do varu. Zvlášť, když dorazí tolik fanoušků od nás. Na šestý zápas přijelo až neuvěřitelné množství českobudějovických fanoušků. Pomohli vám? Naši diváci jsou naprosto skvělí a můžeme se na ně spolehnout. Strašně moc nám pomáhají. Je až neuvěřitelné, kolik jich za námi přijelo a patří jim velké poděkování. Závěrečnou děkovačku jsme si s nimi parádně užili. V semifinále vás čeká Třebíč. Bude to ještě těžší soupeř než Benátky? Bude to hlavně asi trochu jiný soupeř. Třebíč má řadu technických hokejistů. Ale to my také. Trošku si odpočineme a pak se na ně dobře připravíme.
Zeig mehr
Objímá jižní Čechy
Věru Hlaváčkovou znají diváci například jako Irenu z Havlova Odcházení, Královnu ze Tří mušketýrů, nebo Maureen ve hře Kráska z Leenane, za kterou byla v roce 2007 nominována na celostátní Thálii. Na kontě má desítky velkých rolí a patří mezi nejpopulárnější herečky jihočeské divadelní scény. Do Českých Budějovic ji před 25 lety přivedla láska. Jak sama Věra Hlaváčková říká, vystudovala brněnskou konzervatoř a po angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králově a Mahenově činohře v Brně se provdala na jih Čech a začala její dlouholetá herecká dráha v Jihočeském divadle. Byl to takový trošku kompromis. Můj první manžel studoval v Praze, já jsem byla v angažmá v Brně. On byl z Českých Budějovic, a tak jsme šli spolu sem, vzpomíná s úsměvem sympatická herečka s tím, že je to už více než dvacet let. „První, co jsem udělala, když jsem přišla do Budějovic, bylo, že jsem sjela Vltavu. Poprvé jsem byla na vodě, úžasné," vzpomíná herečka s tím, že teď už to na Vltavě tak kouzelné není, neboť je vodáky doslova přecpaná. S nostalgickým úsměvem vzpomíná na dobu, když do Budějovic přišla. Bylo to rok po sametové revoluci a ona se původně bála odejít z velkého města, jako je Brno, do mnohem menšího. Dnes už ale rozhodně nelituje. A když sem prý přijedou příbuzní z Moravy, jsou nadšení, jak jsou Budějovice krásné. Já bych po těch letech už nikam jinam jít nechtěla. Oblíbila jsem si nejen Budějovice jako město. Je to tady úžasné, hlavně když máte malé děti. Je tady větší klid než ve velkém městě a nemusím trávit hodiny cestováním jako v Praze, vysvětluje s úsměvem. Prozrazuje, že kromě Budějovic miluje i Novohradské hory, kde má chalupu a kam často jezdí. Prostě jižní Čechy jsem si tak nějak přisvojila. Řekla bych, že mne obejmuly a já objímám je. Takže jižní Čechy a Budějovice jsou teď už moje. Když před více než dvaceti lety nastoupila do Jihočeského divadla, byla zde, jak sama říká, ještě ta „stará garda". „Byl tady Jirka Šesták, Petr Šporcl, Věra Krpálková a řada dalších úžasných herců. Později nastoupil Martin Hruška, Petra Hobzová a další a byla tady úžasná parta lidí," říká Věra Hlaváčková. Jak říká, pod vedením šéfa činohry Martina Glasera začalo divadlo rozkvétat. „Když jsem nastoupila, divadlo působilo tak trochu kostnatě. Ale bylo těsně po revoluci, tak se není co divit," vysvětluje herečka. Ta si spolupráci s Martinem Glaserem nemůže vynachválit. „Tvořili jsme skvělý tým. U něj jsem začínala dělat všechny své tehdejší velké role. Byla to hektická, ale nádherná doba. Přemýšlí nad tím, že od revoluce se divadelní svět v mnohém opravdu změnil. „Dříve nebylo nic jiného po desáté hodině otevřeno než divadelní klub. Scházeli se zde různí lidé, nejen herci, ale třeba i doktoři. Herci žili opravdu hodně semknutě. Jezdilo se i na společné dovolené. Dodává, že dneska už je to jinak a herectví je vlastně práce jako každá jiná. „Nechodíme do práce na sedmou, ale na půl desátou, kdy zkoušíme. Zase ale hrajeme šest dní v týdnu. V divadle musíme být večer hodinu před představením, tedy na šestou," vysvětluje oblíbená herečka. Myslím, že by bylo dobré se na nějaké představení této zkušené herečky podívat. Proto neváhejte, divadelní sezóna je v plném proudu.
Zeig mehr
