Uzavírka silnice v Roudném u Českých Budějovic
Od 24. října do 5. listopadu mají řidiči respektovat uzavírku části ulice Na Děkanských polích v Novém Roudném. Jedná se o úsek mezi napojením ulice Otakara Březiny a železničním přejezdem. V tuto dobu tam bude společnost STRABAG třetí etapou pokračovat ve výstavbě dalšího a nového kanalizačního a vodovodního řadu, veřejného osvětlení, chodníků a dojde i na úpravu stávající komunikace.
Kam dál?
Martin Finek čekal na lepší umístění
Minulou sezonu musel kvůli zlomenině stehenní kosti vynechat. Letos už je ale motokrosař Martin Finek fit a prohání českou špičku ve třídě MX1, do které přestoupil. Do letošního mezinárodního mistrovství republiky v Pacově vtrhl jako uragán. V první jízdě po startu vodil celé nabité jezdecké pole a nakonec projel cílem na lichotivé páté příčce. Ve druhé rozjížďce dojel devátý. Druhý závod v neděli v Kramolíně už mu tolik nevyšel. V jednotlivých jízdách dojel desátý a jedenáctý, což znamenalo jedenáctou příčku v celkovém hodnocení závodu. V kvalifikaci jsem byl desátý, což nebylo špatné. Do desítky je to vždycky dobré. Samotné boje o body už mu ale moc radosti nepřinesly. V první jízdě se mi nepovedl start. Ve druhé jsem odstartoval lépe, ale narazil do mě jeden ze soupeřů. Musel jsem zastavit a mezitím mi všichni ujeli. Špička je hodně vyrovnaná. Na trati těm rychlým klukům stačím, samozřejmě až na tu úplnou špičku. Ta jede rychleji. Ale když se povede start, tak jsem schopen zajet do pátého místa. Start je v motokrosu alfou a omegou úspěchu. Naposledy na mistrovství Rakouska se mi starty dařily. Nevím, co se stalo teď v Kramolíně. Jestli jsem neměl dobrou startovní reakci. V Kramolíně je mimořádně rychlá trať, na které záleží na startu ještě více než jinde a ztráta se pak jen těžko dohání. Na rychlé trati jsou závody vždycky vyrovnanější. Na velké motorce se jede dobře. Náš mistrák se ale opravdu zvedl. První desítka jede velice rychle. Po roční pauze už Jihočech cítí, že se dostává zase do někdejší formy. Přibrzdil mě krajský přebor v Netolicích, kde jsem si při pádu docela natloukl. O víkendu čeká Finka mezinárodní mistrovství Německa v Aichwaldu, domácí šampionát pokračuje 10. července v Petrovicích.
Zobrazit více
JIhočeši umírají kvůli chřipce
Krutou daň si vybírá chřipková epidemie na jihu Čech. V uplynulém týdnu si vyžádala další čtyři oběti na životech. Jak upřesnila vedoucí protiepidemického odboru krajské hygienické stanice Jitka Luňáčková, ve všech případech se jednalo o starší pacientky českobudějovické nemocnice, které se léčily s jinou chronickou chorobou srdce, plic nebo onkologickým onemocněním a chřipka jim způsobila závažné komplikace. Celkem zemřelo v souvislosti s chřipkou už pět lidí, úmrtí starší ženy jsme za podobných okolností zaznamenali již minulý týden. Od začátku epidemie evidujeme šestnáct závažných případů chřipky, pacienti museli být hospitalizovaní na odděleních ARO, jednotkách intenzivní péče nebo jiných odděleních nemocnic. Stále vysoké zůstávají i počty nemocných v domácím ošetření. Relativní nemocnost v kraji je 2200 případů na sto tisíc obyvatel. V tomto týdnu sice poklesl počet akutních respiračních infekcí zejména mezi dětmi a mladými lidmi. Zlepšení situace by mohly přinést jarní prázdniny, virus se nebude moci šířit ve školních kolektivech," odhaduje epidemioložka. Například ve škole v Kamenném Újezdě si ale nákaza vynutila chřipkové prázdniny. „Museli jsme na tři dny omezit provoz na druhém stupni, kde onemocnělo asi 44 procent žáků a pět učitelů. Ostatní děti mohly buď zůstat doma, nebo přijít do školního klubu. Druhou možnost ale nikdo nevyužil," uvedl ředitel školy Roman Rozkošný. Uzavřená pro návštěvy je stále budějovická nemocnice.
Zobrazit více
Objímá jižní Čechy
Věru Hlaváčkovou znají diváci například jako Irenu z Havlova Odcházení, Královnu ze Tří mušketýrů, nebo Maureen ve hře Kráska z Leenane, za kterou byla v roce 2007 nominována na celostátní Thálii. Na kontě má desítky velkých rolí a patří mezi nejpopulárnější herečky jihočeské divadelní scény. Do Českých Budějovic ji před 25 lety přivedla láska. Jak sama Věra Hlaváčková říká, vystudovala brněnskou konzervatoř a po angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králově a Mahenově činohře v Brně se provdala na jih Čech a začala její dlouholetá herecká dráha v Jihočeském divadle. Byl to takový trošku kompromis. Můj první manžel studoval v Praze, já jsem byla v angažmá v Brně. On byl z Českých Budějovic, a tak jsme šli spolu sem, vzpomíná s úsměvem sympatická herečka s tím, že je to už více než dvacet let. „První, co jsem udělala, když jsem přišla do Budějovic, bylo, že jsem sjela Vltavu. Poprvé jsem byla na vodě, úžasné," vzpomíná herečka s tím, že teď už to na Vltavě tak kouzelné není, neboť je vodáky doslova přecpaná. S nostalgickým úsměvem vzpomíná na dobu, když do Budějovic přišla. Bylo to rok po sametové revoluci a ona se původně bála odejít z velkého města, jako je Brno, do mnohem menšího. Dnes už ale rozhodně nelituje. A když sem prý přijedou příbuzní z Moravy, jsou nadšení, jak jsou Budějovice krásné. Já bych po těch letech už nikam jinam jít nechtěla. Oblíbila jsem si nejen Budějovice jako město. Je to tady úžasné, hlavně když máte malé děti. Je tady větší klid než ve velkém městě a nemusím trávit hodiny cestováním jako v Praze, vysvětluje s úsměvem. Prozrazuje, že kromě Budějovic miluje i Novohradské hory, kde má chalupu a kam často jezdí. Prostě jižní Čechy jsem si tak nějak přisvojila. Řekla bych, že mne obejmuly a já objímám je. Takže jižní Čechy a Budějovice jsou teď už moje. Když před více než dvaceti lety nastoupila do Jihočeského divadla, byla zde, jak sama říká, ještě ta „stará garda". „Byl tady Jirka Šesták, Petr Šporcl, Věra Krpálková a řada dalších úžasných herců. Později nastoupil Martin Hruška, Petra Hobzová a další a byla tady úžasná parta lidí," říká Věra Hlaváčková. Jak říká, pod vedením šéfa činohry Martina Glasera začalo divadlo rozkvétat. „Když jsem nastoupila, divadlo působilo tak trochu kostnatě. Ale bylo těsně po revoluci, tak se není co divit," vysvětluje herečka. Ta si spolupráci s Martinem Glaserem nemůže vynachválit. „Tvořili jsme skvělý tým. U něj jsem začínala dělat všechny své tehdejší velké role. Byla to hektická, ale nádherná doba. Přemýšlí nad tím, že od revoluce se divadelní svět v mnohém opravdu změnil. „Dříve nebylo nic jiného po desáté hodině otevřeno než divadelní klub. Scházeli se zde různí lidé, nejen herci, ale třeba i doktoři. Herci žili opravdu hodně semknutě. Jezdilo se i na společné dovolené. Dodává, že dneska už je to jinak a herectví je vlastně práce jako každá jiná. „Nechodíme do práce na sedmou, ale na půl desátou, kdy zkoušíme. Zase ale hrajeme šest dní v týdnu. V divadle musíme být večer hodinu před představením, tedy na šestou," vysvětluje oblíbená herečka. Myslím, že by bylo dobré se na nějaké představení této zkušené herečky podívat. Proto neváhejte, divadelní sezóna je v plném proudu.
Zobrazit více
