Nová kavárna u Dlouhého mostu v Českých Budějovicích
Aktivní městský park BosoNoha s dvaceti herními a smyslovými prvky slavnostně otevře 1. června u Kavárny Lanna u Dlouhého mostu. Současně s ním tady zahájí provoz Kavárna Deníku, komunitní centrum, v němž se budeme setkávat s Vámi, našimi čtenáři, a chystat pro vás zajímavé akce. Užijete si také workshopy, vycházky s nordic-walking holemi, setkat se budete moci s indiány, kartářkou, nutriční terapeutkou, hrát budou dvě kapely. Těšíme se na vás! BosoNoha je aktivní městský park v centru Budějovic u Dlouhého mostu. Na ploše bezmála půl hektaru se nachází třináct pohybových herních prvků, smyslový chodníček pro bosou nohu s různými povrchy, zpevněné plochy pro bezpečnou hru dětí i cvičení. Ale také infocentrum s půjčovnou sportovních potřeb, bistro s prostorem pro rodiny. Chybět nebude pódium pro divadelní představení, koncerty či přednášky. Děti si užijí trampolínu, v parných dnech poslouží osvěžující mlhoviště. Tento městský park bude pro občany velkým přínosem.
Kam dál?
Zemřel sochař Tomáš Proll
V sobotu 9. září odešel po dlouhé težké nemoci sochař Tomáš Proll. Jihočeský umělec se narodil v roce 1951 v Českých Budějovicích. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Bechyni a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. V roce 1994 až 2015 působil v keramické akademii v Ženevě a ve Sdružení výtvarných umělců v Praze. V letech 2006 až 2009 vyučoval na Střední uměleckoprůmyslové škole sv. Anežky České v Českém Krumlově. Žil a tvořil v Habří u Českých Budějovic. Od roku 1999 sochal ceny Jihočeská Thálie, jimiž jsou každý rok oceňováni členové uměleckých souborů Jihočeského. Byl autorem například keramického reliéfu Proměny pro Akademii věd v Českých Budějovicích, bronzové busty herce Petra Hanuse pro Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, či několika kašen jako třeba bronzové kašny v obci Úsilné, kam vytvořil také pamětní desku J. Bartušky a J. R. Schustera z bronzu. Odešel velký člověk a umělec na kterého budou jistě všichni co ho znali v dobrém stále vzpomínat.
Zobrazit více
Ústup chřipky na českobudějovicku
Těsně pod prahem epidemie se zastavila chřipková onemocnění v Jihočeském kraji. Jak naznačují čerstvá data hygieniků, za uplynulý týden nemocných naopak citelně ubylo. Na pozitivním trendu se pravděpodobně podepsal zejména fakt, že se díky jarním prázdninám podařilo zastavit šíření nákazy v dětských kolektivech. Snad se to po prázdninách znovu nerozjede. Už jsme si užili dost, doma byla s virózou dcera, pak měl problémy manžel, ani mně nebylo pár dní dobře, snad zůstane ušetřený aspoň syn, doufá jedna paní z Českých Budějovic. Virus v populaci ale stále koluje. Nebezpečná může být zejména pro starší osoby či ty, kdo již trpí jiným závažným onemocněním. I z těchto důvodů stále ve třech jihočeských nemocnicích v Českých Budějovicích, Českém Krumlově a Jindřichově Hradci platí zákaz návštěv. Šíření nákazy se stejným opatřením snaží zamezit také na Hluboké a nově také v Prachaticích. Kvůli zvýšenému výskytu chřipek se navíc stále víc daří také nákaze příušnicemi. Ta se svými prvotními příznaky podobá chřipce, lidé proto potížím nepřikládají velký význam a usnadňují tak šíření vysoce nakažlivé nemoci. Již několik týdnů řádí především mezi středoškoláky. „Nemoc se objevuje nejčastěji u studentů, ale jsou i případy, kdy se nakazil i někdo z dalších členů rodiny. Na toto onemocnění je třeba dávat velký pozor, nebot u mužů hrozí později případé potíže s plodností. Snad se dočkáme již zanedlouho stabilnějšího teplého počasí a chřipková epidenie odezní.
Zobrazit více
Objímá jižní Čechy
Věru Hlaváčkovou znají diváci například jako Irenu z Havlova Odcházení, Královnu ze Tří mušketýrů, nebo Maureen ve hře Kráska z Leenane, za kterou byla v roce 2007 nominována na celostátní Thálii. Na kontě má desítky velkých rolí a patří mezi nejpopulárnější herečky jihočeské divadelní scény. Do Českých Budějovic ji před 25 lety přivedla láska. Jak sama Věra Hlaváčková říká, vystudovala brněnskou konzervatoř a po angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králově a Mahenově činohře v Brně se provdala na jih Čech a začala její dlouholetá herecká dráha v Jihočeském divadle. Byl to takový trošku kompromis. Můj první manžel studoval v Praze, já jsem byla v angažmá v Brně. On byl z Českých Budějovic, a tak jsme šli spolu sem, vzpomíná s úsměvem sympatická herečka s tím, že je to už více než dvacet let. „První, co jsem udělala, když jsem přišla do Budějovic, bylo, že jsem sjela Vltavu. Poprvé jsem byla na vodě, úžasné," vzpomíná herečka s tím, že teď už to na Vltavě tak kouzelné není, neboť je vodáky doslova přecpaná. S nostalgickým úsměvem vzpomíná na dobu, když do Budějovic přišla. Bylo to rok po sametové revoluci a ona se původně bála odejít z velkého města, jako je Brno, do mnohem menšího. Dnes už ale rozhodně nelituje. A když sem prý přijedou příbuzní z Moravy, jsou nadšení, jak jsou Budějovice krásné. Já bych po těch letech už nikam jinam jít nechtěla. Oblíbila jsem si nejen Budějovice jako město. Je to tady úžasné, hlavně když máte malé děti. Je tady větší klid než ve velkém městě a nemusím trávit hodiny cestováním jako v Praze, vysvětluje s úsměvem. Prozrazuje, že kromě Budějovic miluje i Novohradské hory, kde má chalupu a kam často jezdí. Prostě jižní Čechy jsem si tak nějak přisvojila. Řekla bych, že mne obejmuly a já objímám je. Takže jižní Čechy a Budějovice jsou teď už moje. Když před více než dvaceti lety nastoupila do Jihočeského divadla, byla zde, jak sama říká, ještě ta „stará garda". „Byl tady Jirka Šesták, Petr Šporcl, Věra Krpálková a řada dalších úžasných herců. Později nastoupil Martin Hruška, Petra Hobzová a další a byla tady úžasná parta lidí," říká Věra Hlaváčková. Jak říká, pod vedením šéfa činohry Martina Glasera začalo divadlo rozkvétat. „Když jsem nastoupila, divadlo působilo tak trochu kostnatě. Ale bylo těsně po revoluci, tak se není co divit," vysvětluje herečka. Ta si spolupráci s Martinem Glaserem nemůže vynachválit. „Tvořili jsme skvělý tým. U něj jsem začínala dělat všechny své tehdejší velké role. Byla to hektická, ale nádherná doba. Přemýšlí nad tím, že od revoluce se divadelní svět v mnohém opravdu změnil. „Dříve nebylo nic jiného po desáté hodině otevřeno než divadelní klub. Scházeli se zde různí lidé, nejen herci, ale třeba i doktoři. Herci žili opravdu hodně semknutě. Jezdilo se i na společné dovolené. Dodává, že dneska už je to jinak a herectví je vlastně práce jako každá jiná. „Nechodíme do práce na sedmou, ale na půl desátou, kdy zkoušíme. Zase ale hrajeme šest dní v týdnu. V divadle musíme být večer hodinu před představením, tedy na šestou," vysvětluje oblíbená herečka. Myslím, že by bylo dobré se na nějaké představení této zkušené herečky podívat. Proto neváhejte, divadelní sezóna je v plném proudu.
Zobrazit více
